Tisková zpráva
Praha, 26. února 2016 – Internet jako informační a komunikační nástroj není pro děti apriori nebezpečný. Nebezpečí představují osoby, které se na něm pohybují a využívají dětské důvěřivosti k získání osobních údajů nebo citlivých materiálů, popřípadě k ovlivnění chování dětí. Zakazovat v dnešní době dětem přístup k internetu je liché, místo toho je třeba s nimi o rizicích a zásadách bezpečného chování mluvit a sledovat, jak tráví čas online. Hlavní je v tomto směru role rodičů a učitelů. Pokud jde o základy bezpečného chování, které by si měly děti osvojit, je na virtuální svět třeba nahlížet stejně jako na ten skutečný. Ve virtuálním světe se totiž denně pohybuje 685 000 dětí ve věku 10-17 let, což je 93 % ze všech dětí této věkové kategorie, které zde tráví v průměru dvě hodiny denně. Na včerejším klubovém odpoledni Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) na téma bezpečnosti dětí na internetu se na těchto závěrech shodli řečníci z oblasti digitálních médií, školitelů, učitelů, i státní správy.
SPIR uspořádal 25. února klubové odpoledne na téma bezpečnosti dětí na internetu. Diskutovat přišli: Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnosti Seznam.cz a autor projektu „Seznam se bezpečně!“, Václav Mach, ředitel pro vnější vztahy společnosti Microsoft Corporation v regionu střední a východní Evropy, Jan Huk manažer komunikace a PR Národního centra bezpečnějšího internetu (NCBI), Daniela Růžičková, Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Daniel Dočekal, internetový odborník a školitel bezpečnosti dětí na internetu, Karel Bukovský, učitel informatiky ze školy Kavčí hory, Helena Kratochvílová, na pozici kurátorky pro děti a mládež, OSPOD Praha 4, v současnosti působící jako lektorka a konzultantka a Václav Písecký, vedoucí oddělení informační kriminality, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy.
Otázka bezpečnosti dětí na internetu může být nahlížena z různých hledisek: nevhodného obsahu, nebezpečného nákupu zboží a služeb, ale především kontaktu s rizikovými osobami. Řečníci se během klubového odpoledne věnovali oblasti nebezpečného kontaktu. Internet jako takový není třeba démonizovat. Hrozbu, jakou představují trestné činy jako cyberbullying (šikana v kybernetickém prostoru), cyberstalking (nebezpečné pronásledování v kybernetickém prostoru) nebo sexting (elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem), komentoval Václav Písecký: „Z trestněprávního pohledu nelze jednoznačně statisticky vymezit trestné činy spáchané prstřednictvím internetu obecně, nicméně ze zkušenosti a praxe si troufnu tvrdit, že trestné činy spáchané na dětech pomocí internetu jsou pouze velmi malou částí z celkové množiny protiprávního jednání ve světě online.“
Řečníci se shodli na tom, že na internetu čelí děti hlavním rizikům jednak v podobě osob s nekalými úmysly, a pak své důvěřivosti, nezkušenosti a v důsledku toho neschopnosti správně vyhodnotit situaci. “Je třeba, aby si děti uvědomovaly, že internet může být jak skvělý nástroj třeba při studiu a zábavě, tak nebezpečný nepřítel, pokud budou neopatrné,” řekl Jan Huk z NCBI. Daniel Dočekal, internetový odborník, který má přímou zkušenost se školením dětí i pedagogů, popsal situaci jako neinformovanost a nezkušenost, kterou spatřuje především u rodičů, částečně i ve školství. „Pomocí různých internetových služeb může být dítě velmi snadno manipulováno, resp. ovlivněno ve svém náhledu na realitu. Děti, bohužel, velmi často z důvodu prozatímní absence životních zkušeností, věří téměř všemu, co na internetu najdou. Pro agresora potom není problém dítěti doslova vnutit své názory, přimět ho plnit požadavky nebo i "donutit" k osobnímu setkání,” doplnil Václav Písecký z oddělení informační kriminality. Neschopnost dětí vyhodnotit riziko potvrzuje i Václav Mach z Microsoftu: „V rámci kurzů KBPI[1] děti nejčastěji chybovaly v otázkách souvisejících s bezpečnou mírou zveřejněných údajů na internetu.“ Projekt Kraje pro bezpečný internet je výsledkem iniciativy Asociace krajů ČR a Microsoft ho podporuje jako hlavní partner.
Shoda panovala také v tom, že zlepšit stávající situaci je možné hlavně zvýšením informovanosti rodičů, učitelů a dětí. „Rodiče by měli být pro děti vzorem používání bezpečného internetu,“ řekl Karel Bukovský, učitel informatiky ze školy Kavčí hory. V České republice je několik osvětových a preventivních programů, například Seznam se bezpečně! nebo Kraje pro bezpečnější internet. Martin Kožíšek, ze Seznamu soudí, že by pomohlo zlepšit internetové prostředí po technické i legislativní stránce. Technickou stránku bezpečnosti uvedl také Václav Mach, který připomenul, že rodičovská kontrola umožňuje blokovat vybrané webové stránky nebo nastavit čas, po který může být dítě připojeno k internetu. Daniel Dočekal by uvítal, kdyby vzdělávání ve školství obsahovalo digitální gramotnost v jiné formě než je ta stávající a připomenul: „Postupné stárnutí populace znamená, že je více a více rodičů, kteří si již prošli světem, kde zásadní roli hraje internet i sociální sítě.” Znamená to tedy, že internetově a počítačově gramotných rodičů bude přibývat, a tudíž budou schopnějších svým dětem předávat zkušenosti.
Závěr odpoledne patřil doporučením rodičům, učitelům a případně dalším subjektům, které mohou v oblasti bezpečnosti dětí na internetu působit. Kromě již zmiňovaného zvýšení informovanosti napříč všemi kategoriemi, uváděli řečníci hlavně potřebu aktivní diskuse mezi rodiči a dětmi, mezi učiteli a dětmi, a řešení konkrétních situací, kdy rodič nebo učitel doporučí, jak se v online prostředí zachovat. “Pomohla by faktická finanční podpora preventivních programů na školách a v dalších zařízeních, například prostřednictvím dotací z EU,” uvedl Martin Kožíšek. Větší aktivitu státu v oblasti školství by uvítal i Václav Mach. Podle něj by se k tématu bezpečnosti na internetu ve školách mělo přistupovat stejně jako například k bezpečnosti silničního provozu. Zlepšení služeb na straně poskytovatelů internetových služeb doporučuje Václav Písecký: „Pokud internetové služby budou pouze nahrávat do rukou agresorům a útočníkům, tak online svět nikdy nebude bezpečné místo. A stejně tak my, uživatelé těchto služeb, bychom měli být velmi důslední v omezení používání těch, kde není možné aspoň částečně garantovat naši bezpečnost.“ Daniel Dočekal doplnil, že média by si měla uvědomit, že stále rostou noví čtenáři, kteří potřebují znovu získat informace a základní znalosti. „Myslet si, že už není potřeba řešit základy, je špatně,“ dodal.
Úlohou Sdružení pro internetový rozvoj v rámci působení v oblasti digitálního průmyslu by mělo být poskytnutí obecných sociodemografických dat o chování uživatelů na internetu včetně dětí a definování kodexů chování internetových subjektů v kyberprostoru v rámci samoregulace. Kromě organizování akcí, jakou bylo klubové odpoledne, by se SPIR mohl aktivně zapojit do existujících úspěšných projektů a podpořit tak medializaci tématu bezpečného chování dětí na internetu. Jako relevantní partner pro státní správu by měl SPIR podpořit záměr začlenění preventivních a vzdělávacích programů do výuky na základních a středních školách.
[1] Projekt Kraje pro bezpečný internet
[2] Přesně 7 022 013 dle podzimní vlny strukturálního výzkumu.