Tisková zpráva
Praha 16. února 2017 – Poslanecká sněmovna bude ve 2. čtení projednávat novelu zákoníku práce. Návrh již projednaly Výbor pro sociální politiku i Hospodářský výbor a doporučily znění, které z pohledu Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) zhoršuje podmínky práce z domova, a to jak z pohledu zaměstnance, tak zaměstnavatele. Tzv. home office, oblíbený benefit, který umožňují digitální technologie, je tak v ohrožení. Většina zaměstnavatelů by měla být vystavena povinnosti hradit dvojí náklady za práci zaměstnance. Ty, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce zaměstnance v prostorách firmy, a k nim další za to, že stejný člověk pracuje z domova.
Home office, neboli práce z domova, je nejen v digitálním sektoru vyhledávanou zaměstnaneckou výhodou, která umožňuje lépe sladit osobní a pracovní život a firmy ho zařazují mezi své principy společenské odpovědnosti (CSR). Využívání digitálních technologií, resp. internetu, napomáhá setrvat na trhu práce zejména těm zaměstnancům, kteří z nejrůznějších důvodů potřebují upravené pracovní podmínky a volnější pracovní dobu. Zejména v inovativních odvětvích navíc určitá míra volnosti podporuje motivaci, kreativitu a výkonnost zaměstnanců. Většina IT zaměstnanců tento benefit vyžaduje a zaměstnavatelé jim vycházejí vstříc, protože o kvalitní odborníky je v digitálním prostředí velký zájem a právě možnost práce z domova jim mnohdy pomáhá najmout konkrétního pracovníka.
V § 317 vládní novely, který se týká home office, je problematická především otázka hrazení nákladů. Návrh specifikuje, že se nejedná pouze o náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, ale i o další náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce. V praxi hrozí, že zaměstnavatel ponese dvojí náklady: ty, které vznikají na pracovišti, kde může zaměstnanec pracovat, a ty, které musí zaměstnanci hradit, pokud se tento z vlastní vůle rozhodne - a podmínky na trhu práce mu to umožní - že bude pracovat odjinud.
„V době rozvoje digitálních technologií se jednoznačně jedná o krok zpět. Jde o další zbytečnou regulaci, která dopadne často na nejzranitelnější skupiny, jako jsou matky po mateřské, lidi pečující o rodinné příslušníky či handicapovaní, kterým jen práce na dálku umožňuje profesní uplatnění,“ komentuje návrh novely Ján Simkanič, předseda Sdružení pro internetový rozvoj.
Z výše uvedených důvodů SPIR považuje za nezbytné v textu novely odlišit situace, kdy zaměstnavatel umožňuje tzv. home office jako benefit a kdy se jedná de facto o tlak zaměstnavatele. Pokud má zaměstnanec vykonávat svou práci na pracovišti zaměstnavatele a sám se rozhodne pro práci ze svého bydliště, jedná se o benefit a zaměstnavatel by náhrady na home office hradit neměl. V této situaci by měla být zachována také možnost vzájemné dohody o home office mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, a to i jinou formou než smluvním ujednáním. Naopak, pokud zaměstnavatel místo pro zaměstnance na svém pracovišti nezajistí, a zaměstnanec tak musí pracovat odjinud, je hrazení nákladů oprávněné, a to včetně možnosti sjednat za tímto účelem paušální částku. V tomto případě považuje SPIR povinnost smluvně upravit podmínky home office za odůvodněnou.
Riziko stávající podoby vládního návrhu, který nedostatečně reflektuje situaci na trhu práce v České republice, spočívá v tom, že zvýšené náklady by mohly vést některé zaměstnavatele k rušení home office.
Výběr některých ustanovení z § 317 vládního návrhu: (1) Podle podmínek sjednaných v pracovní smlouvě nebo v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr může být práce konána mimo pracoviště zaměstnavatele. (2) Zaměstnavatel je povinen při výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele hradit náklady spojené s komunikací mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a další náklady, které vzniknou zaměstnanci při výkonu práce; tyto náklady nesmí být zahrnuty ve mzdě, platu nebo odměně z dohody. (3) Zaměstnavatel a zaměstnanec mohou sjednat úhradu nákladů uvedených v odstavci 2 paušální částkou. (4) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanci vykonávajícímu práci mimo pracoviště zaměstnavatele nebyl odepřen kontakt s ostatními zaměstnanci. Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci vykonávajícímu práci mimo pracoviště zaměstnavatele na jeho žádost se pravidelně osobně setkávat s ostatními zaměstnanci na pracovišti zaměstnavatele. |