Dne 1. prosince 2016 vstoupila v účinnost novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Novela přinesla především zpřísnění odpovědnosti právnických osob, kdy nově odpovídají za daleko větší počet trestných činů, když doposud odpovídaly pouze za cca osmdesát trestných činů. Právnické osoby jsou v podstatě odpovědné za veškeré trestné činy ve zvláštní části trestního zákoníku vyjma činů výslovně vyjmenovaných v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, např. tedy nejsou odpovědny za trestný čin opilství. Nově společnosti odpovídají i za trestný čin pomluvy nebo nepřekažení/neohlášení trestných činů, o nichž se společnost dozvěděla. Další novinkou je například to, že se zvyšuje počet trestných činů vyloučených z promlčení, kdy nově nebude možné promlčení ve vztahu k právnické osobě například válečných trestných činů. Novela také zavádí například možnost právnických osob vyvinit se z trestní odpovědnosti za předpokladu, že prokáží vynaložení veškerého možného úsilí, které na nich šlo požadovat, aby spáchání trestného činu zabránily, kdy dříve bylo možné jejich vyvinění pouze ve vztahu k jednáním zaměstnanců. Nově je tato možnost rozšířena na všechny osoby v rámci společnosti, tedy například i na statutární orgány či jiné členy orgánů právnické osoby.
Možnost vyvinění
Možnost vyvinění je vázána na to, že právnická osoba bude skutečně usilovat o to, aby zabránila trestné činnosti. Co konkrétně je třeba udělat, zákon nestanoví. Ačkoliv konečné slovo pro to, zda bylo učiněno opravdu vše, budou mít samozřejmě soudy, lze pravděpodobně již dnes dát některá obecná doporučení, co mají právnické osoby udělat. Je přitom pravděpodobně do značné míry možné vycházet z pravidel pro tzv. compliance, protože tato byla zavedena v návaznosti na příslušné vnitrostátní zákonodárství některých zemí (zejména USA) týkající se odpovědnosti za trestné činy úplatkářství a poté také v návaznosti na Úmluvu OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (č. 25/2000 Sb.m.s.). Je tedy dost možné, že soudy budou mít tendenci alespoň podpůrně pravidla pro compliance používat.
Co je tedy vhodné udělat? Complinace jako taková se zaměřuje na 3 základní funkce, a to (i) prevenci, (ii) odhalování závadných jednání a (iii) reakci na ně. Různé systémy compliance se samozřejmě liší, nicméně v obecné rovině lze vycházet z toho, že účinný compliance systém by měl zahrnovat alespoň:
- Zavedení jasně formulovaného a efektivního systému procesů k potlačení protiprávní činnosti a to včetně kontrolních procesů. Takové procesy mohou být samozřejmě přizpůsobeny velikosti daného podnikatelského subjektu.
- Jednoznačné přihlášení se ze strany vedení příslušného subjektu k boji proti protiprávní činnosti a zavedení tomu odpovídající firemní kultury.
- Přijetí příslušných vnitřních předpisů podporujících boj proti trestné činnosti či působících jako prevence, s nimiž budou zaměstnanci (případně spolupracující subjekty) prokazatelně seznámeni.
- Zavedení odpovídajícího procesu školení zaměstnanců či jiných osob, jejichž činnost my mohla být z hlediska trestní odpovědnosti přičtena právnické osobě, včetně jejich periodického opakování.
- Soustavné prověřování rizik a účinnosti compliance procesů, případně včetně testů odolnosti zaměstnanců vůči závadnému jednání.
- Pověření konkrétních zaměstnanců odpovědností za provádění systému compliance. Tito zaměstnanci by měli mít dostatečné kompetence k tomu, aby mohli compliance skutečně prosazovat, ideálně by to měli být zaměstnanci přímo podřízení statutárnímu orgánu. Statutární orgán by také měl pravidelně projednávat stav compliance ve společnosti.
- Možnost pro zaměstnance i třetí osoby hlásit závadná jednání (např. i formou zavedení anonymní compliance linky) tak, aby se osoba, která je nahlásí, nemusela obávat odplaty.
- Zavedení procesů, které zabezpečí, že daný subjekt nezaměstná na „kritickém“ místě (z hlediska možného spáchání trestného činu) někoho, u něhož je pravděpodobné, že by mohl jednat protiprávně.
- Uplatnění disciplinárních postihů vůči těm zaměstnancům, kteří se proviní proti výše uvedeným pravidlům.
Samotnému zavedení systému compliance by mělo předcházet zhodnocení rizik, např. i z toho pohledu, spáchání kterých trestných činů je u daného subjektu pravděpodobnější, přičemž na ně by pak měl být systém compliance více zaměřen.
Ačkoliv, jak již bylo uvedeno výše, není jasné, jak soudy budou možnost vyvinění se pro právnické osoby vykládat a které požadavky budou mít na to, aby bylo možné se trestní odpovědnosti skutečně vyhnout, zavedení výše uvedených procesů by mělo určitě pomoci, když ne přímo ke zbavení se trestní odpovědnosti, tak alespoň k tomu, aby se minimalizovalo riziko, že ke spáchání trestného činu dojde.