|
Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR) sleduje vývoj novely Zákona o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a prohlašuje, že stávající paragrafové znění výrazně znevýhodňuje poskytovatele audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání v České republice. Aktuální text Zákona je nejasně formulován a umožňuje různé výklady. Nejasný tak např. zůstává rozsah participace provozovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání na financování Fondu kinematografie, kdy podle návrhu Zákona mají provozovatelé služeb na vyžádání odvádět určité procento ze svých brutto příjmů do státem zřízeného Fondu kinematografie. SPIR považuje tato opatření jak za zbytečně zatěžující agendu, tak za diskriminační. S kinematografickými díly (filmy) nemá mnoho společného a ideu předkladatele Zákona „sponzorovat“ výrobu domácích filmů z jiné, náhodně vybrané oblasti podnikání, považujeme minimálně za nešťastnou. Návrh Zákona je, podle názoru SPIR, také diskriminační vůči subjektům usazeným v České republice. V rozporu s vnitrostátní i evropskou právní úpravou zároveň neodůvodněně zvýhodňuje provozovatele veřejné služby vůči soukromoprávním subjektům, neboť provozovatel veřejné služby by se neměl na podpoře kinematografických děl podílet, resp. by se podílel pouze z malé části. Neodůvodněně znevýhodňuje některé soukromoprávní subjekty vůči jiným a opomíjí stát, jehož podstatnou úlohou je ochrana a rozvoj kulturního dědictví země, neboť sice počítá s určitou formou přímé finanční účasti státu na podpoře rozvoje kinematografie, ale ta není nijak kvantifikovaná, což v současné, ekonomicky napjaté době znamená, že stát se v praxi na podpoře kinematografie nebude podílet nijak významně. Pokud je podpora českých kinematografických děl v zájmu celé společnosti měly by se na ní podílet veškeré subjekty, které z ní profitují. Nejvhodnější formou se pak jeví přípěvek ze státního rozpočtu, na němž se svými daněmi podílejí jak provozovatelé médií, tak spotřebitelé – diváci, a vedle nich i umělci, kteří za své účinkování v takovýchto dílech získávají odměnu. Navržená, selektivně uvalovaná zvláštní daň postrádá jakoukoliv logiku a je zcela nesystémovým krokem. Návrhem Zákona tak stát takřka zcela přenáší financování kinematografie na soukromé subjekty, aniž by na ni aktivně přispíval. Svůj návrh znění Zákona jsme předkladateli posílali již v minulých měsících, leč nebylo k němu v podstatných aspektech přihlédnuto. S aktuálním textem nesouhlasíme a budeme veřejně vystupovat na obhajobu svých názorů. SPIR nemůže souhlasit s takovým návrhem právní normy, který neodůvodněně zatěžuje provozovatele internetových médií a razantně ovlivňuje jejich ekonomickou rovnováhu.
Kateřina Hrubešová Výkonná ředitelka SPIR |
24.02.2012