Považujete za přípustné blokování přístupu k internetovým stránkám na základě rozhodnutí úředníka nebo ministerstva?
Pokud má nějaká instituce mít pravomoc zablokovat přístup ke stránkám, tak jaká?
Osobně považuji téma blokování přístupu k internetovým stránkám za nešťastné a nebezpečné. Tato myšlenka se objevuje cyklicky a i proto jsme při práci na státní politice v elektronických komunikacích výslovně navrhli a vláda schválila, že „Vzhledem k tomu, že Česká republika je moderní demokratický právní stát, který garantuje právo svobodně šířit a přijímat informace, lze jednoznačně konstatovat, že není možné komukoliv znemožnit přístup k internetu." Proto vláda v rámci schválení Digitálního Česka schválila opatření č. 12: „Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám."
Blokování přístupu k internetu nikdy nemůže vyřešit problém nelegálního online sázení. Koncoví uživatelé mohou jednoduše obejít blokování, neboť internet je postaven na systému, který nerozlišuje politické členění na státní útvary. Provozovatelé nelegálních internetových stránek se blokování formou seznamu zakázaných internetových stránek mohou rovněž snadno vyhnout. Zavedení blokování by je navíc podnítilo k tvorbě systémů, které by obsah internetových stránek automaticky přesunovaly v okamžiku zjištění, že tyto stránky byly zařazeny mezi blokované.
Blokování internetu z pozice „úředníka" nebo správního orgánu lze tak považovat za prolomení výše uvedeného principu. O případné „vině a trestu" by měl rozhodovat nezávislý soud.
Jaká míra blokace přístupu ke stránkám je ještě přípustná?
Z pohledu „přípustné" blokace považuji za maximálně hraniční a vyvážený systém nastavený v zákona o některých službách informační společnosti, kdy držitel práv nejdříve komunikuje s poskytovatelem služeb obsahu a v případě, že nedojde k odstranění nelegálně šířeného obsahu, obrátí se na soud.