Na konci listopadu vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví opatření týkající se otevřeného přístupu k internetu. Přijaté nařízení je chvályhodným krokem, neboť stanovuje, že poskytovatelé připojení mají zacházet s veškerým datovým provozem na internetu stejným, rovným a nediskriminačním způsobem. Otevřený přístup k internetu je základním předpokladem pro fungování svobodného internetu. Uživatelé i poskytovatelé obsahu mají rovné právo na využití internetové sítě. „Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2120 ze dne 25. listopadu 2015, kterým se stanoví opatření týkající se přístupu k otevřenému internetu a mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací a nařízení (EU) č. 531/2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii“ jak zní jeho plný název, nicméně říká, že je možné aplikovat přiměřené řízení provozu a nabízet tzv. jiné služby než služby přístupu k internetu. Co to znamená pro poskytovatele připojení, národního regulátora a koncové uživatele, se pokusíme vysvětlit na následujících řádcích.
Co znamená přiměřené řízení provozu?
Otevřený přístup k internetu má být zaručen všem. Nařízení ale umožňuje přiměřené řízení provozu. Jedná se o opatření, které reguluje tok dat a jeho účelem je přispět k účinnému využívání
síťových zdrojů a k optimalizaci celkové kvality přenosu, a to za dodržení podmínek transparentnosti, nediskriminace, nezávislosti na konkrétním obsahu, zdroji a cíli, přiměřenosti. Důležitým předpokladem přiměřeného řízení provozu je, že se nesmí zakládat na obchodních cílech a nesmí být uplatňováno déle, než je nezbytné.
Podmínka absence obchodních cílů mimo jiné znamená, že by měly být zakázány postupy řízení provozu, které jsou nad rámec opatření přiměřeného řízení provozu, a blokují, zpomalují, mění, omezují, ruší, zhoršují či diskriminují konkrétní obsah, aplikace nebo služby či konkrétní kategorie obsahu, aplikací nebo služeb. Operátor by při řízení provozu neměl být veden například motivací upřednostnit svůj obsah či svoje služby před konkurenčními a měl by sledovat pouze cíle technického rázu – snažit se, aby poskytovaná služba přístupu k internetu bez problémů fungovala. Protože Nařízení má celoevropskou působnost a je platné okamžikem vyhlášení přímo pro všechny členské státy, nemůže reagovat na národní „specifika“. Nicméně explicitně např. nezakazuje zero-rating (tedy vynětí určitých stránek z datového limitu). Nařízení také neřeší geo-blocking, protože to je v drtivé většině případů aktivita poskytovatelů obsahu, na které se povinnosti vyplývající z Nařízení nevztahují.
Velmi diskutabilní je pak praktika některých operátorů po vyčerpání datového limitu povolit do konce zúčtovacího období jen určité služby (např. e-mail a browsing) a naopak zablokovat „video“ a „stahování velkých souborů“. Zde bude záležet na tom, jak se k tomu postaví ČTÚ, což bude možné zjistit zřejmě až po prvním sporu, který se k úřadu dostane.
Rukověť regulátorům poskytne také evropské sdružení regulátorů BEREC, které musí vydat podle čl. 5 odst. 3 do konce letošního srpna „pokyny pro provádění povinností“, tedy jakousi kuchařku, jak by měly regulátoři v jednotlivých případech postupovat.
Nařízení umožňuje jít i nad rámec přiměřeného řízení provozu, a to ve třech případech a jen na nezbytnou dobu:
Prvním případem je dodržení dodržení unijních legislativních aktů či vnitrostátních právních předpisů (v souladu s právem Unie) včetně rozhodnutí soudů nebo veřejných orgánů s příslušnou pravomocí, jež se vztahují na poskytovatele služeb přístupu k internetu. (Jde na příklad o blokování stránek s dětskou pornografií).
Druhým případem jsou technické důvody, kde jde o zachování integrity a bezpečnosti sítě, služeb poskytovaných prostřednictvím této sítě a koncových zařízení koncových uživatelů.
Třetím případem jsou kapacitní důvody, jako je například šíření spamu, malwaru a jiného škodlivého obsahu nebo zabránění hrozícímu přetížení sítě a zmírnění účinků výjimečného nebo dočasného přetížení sítě, a to za předpokladu, že se s rovnocennými kategoriemi provozu nakládá stejně.
Kdo bude dohlížet na uplatňování přiměřeného řízení provozu?
Nařízení dává vnitrostátním regulačním orgánům (například Českému telekomunikačnímu úřadu) konkrétní pravomoci pro aplikaci stanoveného řešení včetně dohledu nad dodržováním pravidel. Nařízení stanovuje, že národní regulační orgány vykonávají kontrolu tím, že podrobně sledují a zajišťují dodržování nařízení, podporují neustálou dostupnost nediskriminačních služeb přístupu k internetu na úrovni kvality, která dostatečně odráží technický pokrok. A pro tyto účely mohou stanovit požadavky na technické vlastnosti, minimální požadavky na kvalitu služeb a další vhodná a nezbytná opatření pro jednoho nebo více ISP poskytovatelů a žádat je o informace. Do 30. dubna 2016 také musí Komisi Česká republika oznámit, jaké sankce se budou pojit s případným nedodržováním nařízení a musí je také vpravit do Zákona o elektronických komunikací.
Jak lze opatření pro přiměřené řízení provozu řešit technicky?
Technická stránka opatření se může zakládat na změně způsobu fungování protokolu IP. Například tak, že některým přenosům se dá přednost před jinými v situaci kdy jejich data čekají v nějaké frontě (princip prioritizace). To je důležité především pro multimediální přenosy (přenosy zvuku a/nebo obrazu), které potřebují co nejmenší zpoždění a co největší pravidelnost v doručování svých dat.
Dalším možným technickým řešením, jak dosáhnout přiměřeného řízení provozu, je ponechat fungování protokolu IP beze změny, ale změnit fungování vyšších vrstev nebo způsobu směřování. Konkrétně se jedná o přiblížení obsahu k příjemci pomocí CDN (Content Delivery Network neboli síť pro doručování obsahu). Je to řešení, které spočívá v uložení obsahu na síť serverů umístěných po celém světě. CDN pomáhá urychlit doručení dat uživatelům webových stránek, kteří jsou daleko od primárního hostitelského serveru a pomáhá vyrovnat náhlé výpadky ve špičce. Kromě CDN je možným technickým řešením kešování, tedy využívání mezipaměti pro urychlení přístupu, a úpravy směrování, kdy díky vzájemnému propojení (peeringu) počítačové sítě dvou ISP providerů dojde ke zkrácení cesty pro data mezi zdrojem a koncovým uživatelem. Taková opatření dosud fungovala ve vztahu k síťové neutralitě bez problémů.
Co jsou jiné služby než služby přístupu k internetu?
Nařízení počítá s možností nabízet „jiné“ služby, které nemusí dodržovat požadavky neutrality, kladené na služby přístupu k internetu, a které mohou jít nad rámec přiměřeného řízení provozu, mohou být různě optimalizované i omezené v tom, co je jejich prostřednictvím dostupné. Pojmenování těchto služeb je “jiné služby než služby přístupu k internetu” a nabízet je lze za podmínek, že nebudou prezentovány jako služby přístupu k internetu, ani jako jejich alternativa, nebudou poskytovány na úkor dostupnosti a obecné kvality služeb přístupu k internetu pro koncové uživatele a budou poskytovány za předpokladu dostatečné kapacity sítě a jako doplněk k poskytovaným službám přístupu k internetu. Z uvedených podmínek “jiných služeb než služeb přístupu k internetu” vyplývá, že budou založeny spíše na vlastních zdrojích, a jako takové budou tedy něčím navíc, přídavným, nikoli stěžejním.
Co znamená nové nařízení pro ISP providery a mobilní operátory?
Poskytovatelům připojení k internetu z nařízení plyne povinnost informovat již ve smlouvě koncového uživatele o dopadech aplikovaného řízení provozu a specializovaných služeb, které si objednají, na kvalitu a dostupnost služeb přístupu k internetu. Dále budou muset informovat o rychlosti, kterou mohou skutečně poskytovat a o běžně dostupné rychlosti, tedy té, kterou může očekávat uživatel většinu času. Rovněž mají ISP provideři povinnost informovat o způsobech řešení situace, kdy bude docházet k odchylkám od smluvní rychlosti, která bude zjištěna pomocí mechanismu sledování ověřeného vnitrostátním regulačním orgánem dle metodiky BEREC.
Poskytovatelé mobilního připojení k internetu budou muset upravit smlouvy se zákazníky tak, že budou zahrnovat dopady opatření řízení provozu, datových limitů, jiných služeb než jsou služby přístupu k internetu, různých typů rychlostí a způsobů řešení odchylek na poskytovanou službu. Změny v souvislosti s nařízením se týkají smluv, které byly uzavřeny či prodlouženy od 29. listopadu 2015.